Design "hada" se ukazuje jako velice účinný i v oblasti robotiky. V podstatě by se dalo říct, že miliony a miliony let evoluce ukazují robotikům cestu, které nápady přírody napodobovat.
Dneska ráno jsem vstal, chystal jsem se vyrazit za prací (já vím že je neděle, ale co člověk nadělá), dorazil jsem k autu a našel ho zabalené v ledové krustě. Vybaven škrabkou, lopatkou, smetáčkem, litrem silikonu ve spreji a rozmrazovačem zámků, jal jsem se vysekávat popojíždědlo ze sevření ledem. Až zase příště budou vypadat atmosférické srážky jako malé ledové bomby, jistě si vzpomenu na to zatracené globální oteplování. Přitom jsem si říkal, že jsem asi neudělal nejlépe, když jsem si do auta nenechal zapnout dálkové startování motoru. Šel bych do vytopeného a ne do zamrzlého.
Ještě klika, že nemám na krku něco jako správcovství domu a že nemusím odklízet chodníky.
Snad v budoucnu budou každému správcí domu dostupné "sníh požírající roboti". Ti se navigují automaticky po ulici pomocí kamer a GPS navigace a sníh požírají, dělají z něj úhledné standardizované kvádry a stavějí je do komínků. Pak se dají snáze odvézt nebo prostě nepřekáží tolik, jako haldy sněhu na krajnicích.
Japonci udělali novou verzi robota "hada". Znova ho vylepšili.
Je zajímavé, že technická řešení beroucí si příklad z přírody nebo dokonce kopírující živé organismy, jsou naprosto nejúčinnější. Dlouho měli roboti jenom kola nebo pásy. Ačkoliv fungovaly dobře, stále více se ujímají různé kombinace nohou a kol a v případě robota "hada" se k pohybu využívá plazení způsobené vlněním nebo smýkáním jednotlivých částí robota v předem naprogramovaném rytmu.
V první části videa je robot, který dokáže chodit i "bruslit" a následuje ho zmíněný robot "had".
S pomocí exoskeletonu unesete 10x tolik, než normálně.
Jedná se fakticky o robo-oblek, který dokáže identifikovat mikro-elektrické impulsy vysílané z vašeho mozku do svalů, přeměnit je na pokyny řídící jednotce a v odpovídající hodnotě jimi pohnout servomotory na umělých pažích. To znamená, že oblek reaguje na pohyby vašeho těla ještě předtím, než se stihne tělo pohnout, protože dokáže číst příkazy vašeho mozku.
Výpomoc vašemu tělu může být nastavena procentuálně v různé intenzitě, a to až po 90 procent, takže prakticky celou váhu, kterou byste jinak nesly vy, nese robotický oblek.
Japončtí výzkumníci dali dohromady software pro plně autonomní a humanoidní roboty. Ten jim dovoluje zůstat ve vzpřímené pozici, i když jsou vystaveni vnějším silám (někdo do nich strčí nebo jim podkopne nohy).
Nejzajímavější na tomhle robotickém vozítku je to, jaký používá způsob pohonu. Je to vlastně kombinace kol a končetin a tím i mix dobrých vlastností, které mají kola i končetiny (nohy).
V rámci výzkumu efektivního přenosu síly na končetiny dali japonští vědci dohromady tohoto robota, co dokáže vyskočit na kolečkovou židli a udržet se na ní.
Slovo "robot" bylo odvozeno od slova "robota" neboli "nucená práce". Vynález slova se přičítá Karlu Čapkovi. Nicméně sám Karel Čapek tvrdil, že to slovo vymyslel jeho bratr, Josef Čapek.
Jak to vzniklo? Karel chtěl do své hry nazvané R.U.R. (zkratka odvozená z "Rossumovi univerzální roboti" -- "Rossum's Universal Robots") pojmenování pro uměle stvořené lidi. Původně je nazval "laboři", ze slova "labor".
Slovo se mu ale nelíbilo a tak mu jeho bratr Josef poradil, ať je nazve "Roboti".
(Vynálezce slova robot, Josef Čapek, zemřel v koncentračním táboře Bergen-Belsen.)
O to víc mě překvapilo, že se na bratry Čapkovy nezapomnělo. Doma ano, ale ve světě ne.
Například v americkém animovaném seriálu "Futurama", který mají na svědomí tvůrci Simpsonových, je podle Čapka pojmenována planeta obývaná roboty.
Planeta se jmenuje "Chapek 9".
Autorům dokonce záleželo na tom, aby se slovo "Čapek" vyslovovalo stejně jako v češtině, a tak ho přeložili do angličtini tak, že změnili "Č" na "Ch", které se v angličtině v mnoha případech čte jako "č".
NASA Tetrahedral Rover je původní název pro koncept zvláštního robota s možností se přizpůsobit nejrůznějšímu terénu a nejrůznějšímu prostředí. Nemá žádné nohy, jen opěrné body a pohybuje se tak, že se těmito body přizpůsobuje okolnímu prostředí a zasekává je do něj.
Možná to zní jako něco velice nepravděpodobného, takže tady je ukázka prototypu.
No a co je podle mě mnohem zajímavější, k dispozici je také představa toho, jak by se takový robot měl nakonec pohybovat, pokud by měl dvanáct vrcholů/opěrných bodů.
Roboti mají stále jeden nepříliš zdůrazňovaný problém. Mobilitu a mobilitu ve vztahu k nákladům na mobilitu.
Svému robotovi můžete dát nejrůznější kolečka a desatero párů nohou, ale bude vás to stát hodně peněz. Proč? Všechny ty nožičky a kolečka + mechanismy, které je budou ovládat, budou taky něco stát.
BallBot je pokus jak se tohoto problému zbavit. Je tu jistá možnost, že by se robotovi místo nohou dala dát jediná "koule", která by mu umožnila pohyb do všech směrů.
Naneštěstí jde o velice komplexní problém, jak ostatně ukazuje i video.